Zlatá hodinová sazba

Zlatá hodinová sazba

Známá situace: Zákazník zadá pracovní příkaz – službu plus drobné detaily, pokud se objeví. O pár dní později přijde zákazník a chce si auto vyzvednout. Když je předán, je vše ještě v pořádku, ale když mu je doručen účet, zatmí se mu před očima. Několik stovek eur – materiál a pracovní doba. U nového auta by se to dalo vydržet, ale se starou mísou? Pokud nyní dáte náklady na servis a opravy do vztahu k hodnotě vozidla, pochopíte, že zákazníci lapají po dechu. Otázka tedy zní: byl již práh bolesti dosažen? Může společnost dokonce navýšit hodinové sazby, aniž by ztratila zákazníky a tedy i potřebný obchod?

Tvrdá fakta
Podívejme se na čísla podrobně: Oddělení ochrany spotřebitele PK porovnalo hodinové sazby z roku 2003 s těmi z roku 2013. Pozorovány byly pouze dílny v oblasti Vídně - nezávislé i značkové firmy. Čísla jsou poměrně překvapivá: průměrná hodina mechanika vzrostla z přibližně 82 eur včetně DPH na 115,22 eur. To je do deseti let o 40,5 procenta více.
Instalatérské hodiny vzrostly z 95 na 144,12 eur – nárůst o 51,7 procenta. Pracovní doba malíře vzrostla z přibližně 97 na 146,30 eur. Plus 50,8 procenta. Zhruba řečeno: během deseti let vzrostly zákazníkům náklady na mechaniky zhruba o 50 procent. To je pozoruhodné číslo, protože inflace - roční míra růstu - byla ve stejném období během deseti let 24,7 procenta. To je polovina.
Zákazník dílny má pocit, že náklady se neúměrně zvýšily. I když se předpokládá, že smluvní zaměstnanci byli kompenzováni za zvýšení inflace v průměru o 2,47 procenta, hodinová sazba v dílně je stále asi o 25 procent vyšší než jejich vlastní mzdový vývoj.
Pro srovnání: Podle Statistics Austria se aktuální průměrná čistá hodinová mzda zaměstnaného Rakušana včetně dovolené, zvláštních plateb, sick days atd. pohybuje kolem 12,50 eur. Každý, kdo si nechá opravit auto, musí odpracovat zhruba deset hodin, než se hodina v dílně vydělá. Pikantní utrpení – pro obě strany.

Jasná slova
Friedrich Nagl, spolkový mistr automobilových techniků, nachází v rozhovoru jasná slova: „Práh bolesti byl nejen dosažen, ale již byl překročen.“ Na otázku, jak je možné, že míra inflace ve firmě je dvakrát vyšší než inflace, zná odpověď i Nagl: "Důvodů je několik: Za prvé, dodatečné mzdové náklady. Ty dosahují 104 procent. Pokud firma platí svým zaměstnancům o tři procenta více, pak je to stojí šest procent. Pokud chce firma sama něco vydělat, muselo by se navýšení pohybovat kolem osmi procent. A to, přičemž nejen o tři procenta mají firmy vyšší mzdové náklady, mají takto mzdu více zaměstnanci. uplynulo posledních deset let, ale něco z toho jsem spolkl sám." Hospodářská komora nám potvrdila, že za jedno euro na mzdě navíc musí firma utratit dvě eura. Cenu v hodinových sazbách neřídí jen mzda mechanika, ale je třeba zohlednit veškeré provozní náklady. "Kromě mzdových nákladů se zvýšily i investiční náklady. Navíc moderní vozidla jsou stále složitější. To znamená, že se musí podporovat školení a další vzdělávání zaměstnanců - to také stojí nemalé peníze," říká Friedrich Nagl.

Změňte rámcové podmínky
Erik Papinski, spolkový mistr karosářských techniků, to vidí podobně jako Nagl: "Nemzdové náklady snižují atraktivitu Rakouska jako obchodního místa. Mějte na paměti, že i Raiffeisen a Voest otevřeně mluví o emigraci." Papinski také věří, že práh bolesti pro zákazníky byl dosažen: "Ano, určitě. Protože byste neměli zapomínat, že všechny dodatečné náklady nakonec nese koncový zákazník. Ať už na másle nebo v dílně." Rámcové podmínky je proto podle Papinského a Nagla konečně nutné prozkoumat a změnit. Vysoké dodatečné mzdové náklady jsou zátěží nejen pro firmy, ale i pro zaměstnance, protože často dochází k méně než polovině zvýšení platů. Je tedy míč na straně politiků? Ano, do značné míry. To ale není vše, jak pokračuje Papinski: "Některé firmy asi nekalkulují úplně správně. Těžko je z toho ale můžete vinit, protože zejména menší a střední firmy mají jen stěží kapacity na to, aby se vedle své hlavní činnosti zabývaly bankovním jednáním a podrobnými kalkulacemi nákladů. Chybí ani tak pochopení, jako spíše čas." Friedrich Nagl vidí velkou potřebu jednat: "Abychom jako firma mohli provést správný výpočet, je třeba vzít v úvahu mnoho aspektů, jako jsou obchodní předpisy, systémy sociálního zabezpečení, daňové podmínky atd. Ale kdo na to má čas? Zvlášť, když se všechny tyto faktory neustále mění."

A teď?
Erik Papinski prosazuje zásadní reorganizaci. "Podívejte se do Ameriky. Tamní daňový systém je mnohem jednodušší než náš a stále funguje. Musíme projít celý systém a vyčistit ho. To by hodně pomohlo." Friedrich Nagl vidí firmy v dilematu: "Výrobci motorových vozidel již nemohou přenášet dodatečné náklady na zákazníky, protože práh bolesti je již překročen. Investice tak brzdí, což může v dlouhodobém horizontu vést ke konkurenční nevýhodě." Nagl nemá všelék, ale má dobře míněnou radu: "Můžete do smrti šetřit a do smrti investovat. Cílem je zdravá střední cesta. Rozumně kalkulované ceny, ale žádná lichva nebo dumpingové nabídky." Protože ty by následně poškodily celé odvětví. A to si teď nikdo nemůže dovolit.