Drahé elektromobily: Už víme, že...
Řadicí páku stroje času jsme nastavili na rok 1990.

Drahé elektromobily: Už víme, že...
Tradiční italská značka Fiat před 33 lety prokázala odvahu a prozíravost a představila svůj bestseller Fiat Panda s elektrickým pohonem. „Fiat Panda Elettra“ byl skutečným sériovým elektrickým průkopníkem, který dokázal ujet nejméně 100 kilometrů na jedno nabití baterie. Fiat mimochodem při vývoji a výrobě Elettry spolupracoval se Steyr-Daimler-Puch v Grazu, kde se v té době vyráběla i Panda 4×4. Základem pro Elettru byla Panda CL, jejíž benzínový motor 750 Fire byl nahrazen stejnosměrným elektromotorem o výkonu 21 koní. Jako zásobník energie sloužilo 12 olověných akumulátorů s celkovou kapacitou 172 Ah. Ve vozidle byly umístěny tak, aby jejich hmotnost vyvíjela stejný tlak na přední a zadní nápravu. Dvě baterie byly instalovány přímo v motorovém prostoru, dalších deset za předními sedadly. Zadní sedadla už bohužel z prostorových důvodů nebyla možná. Navenek se Elektra od svých benzinových sourozenců lišila pouze uzavřenou maskou chladiče.
Pro nabíjení jednoduše zapojíte palubní automatickou nabíječku do běžné domácí zásuvky; úplné nabití trvalo asi osm hodin. Fiat Panda Elettra byl oproti verzi CL se spalovacím motorem vybaven zesíleným brzdovým systémem, přísnějším nastavením odpružení a většími pneumatikami. Čtyřstupňová převodovka a spojka zůstaly beze změn, i když silný točivý moment stačil na rozjezd z klidu na třetí rychlostní stupeň. Technicky revoluční ve své době byla možnost rekuperace energie brzděním při jízdě z kopce. Inženýři Fiatu vyřešili problém s vyhříváním interiéru tak, že ponechali benzínovou nádrž na palubě a použili palivo k napájení malého hořáku pro vytápění. Elektrická verze „velké bedny“ dosahovala maximálky 70 km/h a z 0 na 40 km/h zrychlila za 10 sekund. V roce 1992 Fiat představil Pandu Elettra 2, verzi, která byla vylepšena z hlediska účinnosti a měla o 50 procent větší dojezd. Přestože bylo úřadům a institucím prodáno několik tisíc kusů, Panda Elettra propadla u soukromých kupců. Není divu: BMW 318i se v té době dalo sehnat i v Itálii za pořizovací cenu 25,6 milionu lir.