Začátek a konec e-mobility

Začátek a konec e-mobility

Před 50 lety informoval „Kfz WERKSTÄTTE“ o autosalonu v Ženevě, kde se konala speciální show s názvem „Náš vzduch v nebezpečí“. Vrcholem této výstavy byl první model z britského Leylandu, který byl zcela bez emisí. Dvoumístný elektrický městský vůz byl postaven společností Crompton Leyland Electricars za použití standardních podvozkových dílů Austin Mini. Byl poháněn dvěma elektromotory o výkonu 3,9 hp, které byly napájeny 24článkovou 48voltovou baterií. To znamenalo, že E-Mini dosáhlo maximální rychlosti 55 km/h a dojezdu 65 kilometrů.

Karoserii navrhl designér Giovanni Michelotti – a z dnešního pohledu se nabízí otázka, co se tehdy designovému géniovi honilo hlavou. Ostatně předtím navrhl některá neodolatelně uhlazená auta jako prototyp Renault Alpine nebo Maserati 5000 GT Alemanno. Bezemisní přepravě každopádně neprokázal žádnou laskavost, když z hezkého Mini Coopera udělal vozidlo, jehož proporce byly fackou do tváře každému automobilovému estétovi. Michelotti dokázal svým nedbalým designem utlumit elektromobilitu hned od jejího počátku. Spalovací motory sportovních top modelů značek Vauxhall a Monteverdi, zabalené do poměrně žádaného plechu, slavily v Ženevě u veřejnosti skvělý úspěch.