Musíme opustit staré způsoby

Musíme opustit staré způsoby

Automobilový průmysl: Federální cech formuloval novou strategii školení a dalšího vzdělávání a zahájil tak reformu. Jak těžké to bylo nebo jak dlouho to trvalo? 

Roman Keglovits-Ackerer: Diskuse začala pod vedením spolkového cechmistra Nagla před pěti nebo šesti lety. Ještě před Coronou proběhlo setkání státních cechů, na kterém jsme prezentovali své nápady, a mělo velký ohlas. Pak přišla na řadu realizace a detaily. Před rokem jsme dali koncept do čitelné podoby. Výzkumné úsilí bylo již značné. Základní rozhodnutí nakonec padlo na konci roku 2020. 

Podívali jste se také na to, jak je to regulováno v jiných zemích a existují nějaké vzory?

Ano, musíme se dívat za hranice Rakouska a mít mezinárodní síť, ve které si vyměňujeme nápady. Příkladem pro nás bylo Jižní Tyrolsko. Mají čtyřletou výuční dobu a právní problém je, že když je vám 15 nebo 16 let, nesmíte v dílně na nic útočit. Před pár lety se snažili, aby učni chodili dva roky na základní školu, třeba na technologii kovů, a pak mají dva roky na práci ve firmě. Poté výuční kvalifikace. Během základního výcviku se tedy stále můžete rozhodnout, na co se chcete specializovat. 

Vzhledem k rychlému technologickému vývoji potřebujete stále více specialistů, ale zároveň potřebujete i klasické základní znalosti, že?

Přesně. Mimochodem, podobně to funguje i v HTL. Viděl jsem to u svého syna. Mají také všeobecné základní vzdělání s hutnictvím, svařováním, základními matematickými výpočty atd. velmi podobné učilišti, jen více do hloubky. To mi potvrdilo, že potřebujeme dva roky základního výcviku. Každý musí vědět, jak moc se šroub utahuje. A pak potřebujete možnost absolvovat s vyšší kvalifikací ve specializovaných oblastech. 

Vývoj je tak rychlý, že pravděpodobně nikdy nedokončíte učení a musíte neustále zůstat na míči. Jak to berete v úvahu?

Znalosti v automobilovém průmyslu se za posledních deset let znásobily. Celoživotní učení má být podporováno prostřednictvím různých kvalifikačních stupňů. To vyžaduje další školení a kvalifikační standardy. Vícestupňový systém, který na sebe navazuje. Máme národní rámec kvalifikací (NQF) a také musíme zavést společný evropský rámec kvalifikací (EQF) pro uznávání odborných kvalifikací v celé EU. Musíme opustit staré způsoby. Například již máme dent pushers na úrovni NQR5. To znamená s pořádným testem. I toto musíme optimalizovat, pokud jde o kontroly vozidel. Zde máme základní školení a další vzdělávání, ale žádné zkoušky. Závěrečnými zkouškami – nebo jim říkejme znalostní testy – bychom se právně chránili před Evropskou komisí. To je problém v celé EU. Je také důležité, abychom zaváděli školení NQF3 jako předběžné školení před učňovskou praxí. Musíme diskutovat s odbory a Sněmovnou práce, jak to můžeme udělat. To bude těžké. 

A co magisterská zkouška?

Tam jsme museli udělat vylepšení. Vývoj směřuje ke kompetenčně orientovanému školení a kompetenčně orientovanému testování. Abyste mohli odpovídat nejen na jednotlivé otázky, ale rozuměli i celým systémům. Podařilo se nám ukotvit magisterský zkušební řád do zákona. Magisterský zkušební řád pro technologii stavby karoserie a technologii lakování karoserie i pro automobilovou techniku ​​nyní odpovídá úrovni NQR6 a odpovídá tedy bakalářskému studiu. 

Není výhodou reformy i to, že se specializace staly flexibilnějšími a v případě potřeby lze integrovat nové profesní požadavky?

Pokud ano: Co se tam děje? Absolutně. A děje se toho opravdu hodně. Existuje například tyrolská společnost Seda, která se specializuje na stroje a systémy pro recyklaci vozidel, zejména elektromobilů. Existuje myšlenka školení specialisty na recyklaci. Nebo, abych uvedl jiný příklad, nás oslovilo sdružení karavanů. V této oblasti je více zaměřeno na stavbu karoserií a také na tesařské a elektrikářské práce. Obecně musíte říci: Už nejsme šroubováci, i když bychom jimi možná chtěli být. Ok, pak je tu téma klasických aut, ve Švýcarsku je skvělé školení. Jsou to ale také specialisté.