Docela praktické: Promlčení dovolené – co byste jako šéf měli mít na paměti

Transparenz: Redaktionell erstellt und geprüft.
Veröffentlicht am und aktualisiert am

Dominik Leiter, právník a partner Weisenheimer Legal ve Vídni, poskytuje užitečné právní tipy pro praxi v automobilovém průmyslu. Tentokrát vysvětluje současnou právní situaci ohledně promlčení dovolené. 

Dominik Leiter, Rechtsanwalt und Partner bei Weisenheimer Legal in Wien, gibt in der KFZ Wirtschaft nützliche juristische Tipps für die Praxis. Diesmal erklärt er die aktuelle Rechtslage in Sachen Urlaubsverjährung. 
Dominik Leiter, právník a partner Weisenheimer Legal ve Vídni, poskytuje užitečné právní tipy pro praxi v automobilovém průmyslu. Tentokrát vysvětluje současnou právní situaci ohledně promlčení dovolené. 

Docela praktické: Promlčení dovolené – co byste jako šéf měli mít na paměti

Sám o sobě § 4 odst. 5 první věta zákona o dovolené není nijak zvlášť složitý, když uvádí: „Nárok na dovolenou zaniká uplynutím dvou let od konce roku dovolené, ve kterém vznikl.“ Takže jako zaměstnavatel, s kalendářem v jedné ruce a záznamem již vyčerpaných dnů dovolené v druhé, byste měli být schopni rychle reagovat na žádost zaměstnance o dovolenou, ne? Stručně zde vysvětlím, proč celá věc není tak jednoduchá a na co by si měli dát zaměstnavatelé v této souvislosti pozor. 

Nejprve to podstatné: Zaměstnanci mají nárok na pět nebo možná šest týdnů dovolené za pracovní rok. Pracovní rok začíná prvním dnem vzniku pracovního poměru, lze však dohodnout, že pracovní rok odpovídá kalendářnímu roku. Nárok na dovolenou zaniká uplynutím dvou let od konce pracovního roku, ve kterém vznikl. Pokud pracovní rok odpovídá kalendářnímu roku, nároky na dovolenou, které vzniknou 1. ledna 2021, zanikají koncem roku 2023. 

ESD rozhodl

Evropský soudní dvůr však nyní rozhodl, že nároky na dovolenou se mohou promlčet pouze v případě, že zaměstnavatel prokáže, že svého zaměstnance o hrozící promlčecí době informoval, požádal ho o vyčerpání volných dnů dovolené a také umožnil jejich čerpání. 

Ještě před rozhodnutím ESD však bylo tvrzení zaměstnavatele, že nároky na dovolenou již zanikly, často úspěšně zpochybněno jiným argumentem: existencí firemní praxe. Zjednodušeně lze říci, že určité okolnosti, které se ve firmě časem vyvinou, se mohou stát závaznými, takže se od nich zaměstnavatel již nemůže jednostranně odchýlit. Pokud by zaměstnavatel vždy umožnil svým zaměstnancům vyčerpat již propadlé nároky na dovolenou, mohlo by takové firemní cvičení vzniknout. 

Jako zaměstnavateli se proto doporučuje zavést systém, který zajistí soulad s požadavky ESD a pokud možno zabrání zavedení podnikové praxe, pokud má být možné, že nashromážděné dny dovolené vyprší.