E-mobilita ještě není konečným řešením

E-mobilita ještě není konečným řešením

Automobilová ekonomika:Pane profesore, myslíte si, že koronavirová krize má dlouhodobé dopady? Nebo se nakonec vrátíme k předkrizovému normálu? 

Wilfried Sihn:Ne, nová realita bude jiná. To, co jsme zažili, bude mít vliv. Například na cestovní chování, zde dokonce masivní účinky. Je mi líto AUA tohoto světa, předkrizové úrovně nebude v dohledné době znovu dosaženo. Protože jsme se naučili využívat stávající technologie pro komunikaci a už nebudeme létat na každou schůzku do Hamburku nebo jinam, ať je jakkoli krátká. To se samozřejmě týká i jiných dopravních prostředků jako jsou auta. Home office v nějaké podobě také zůstane. 

A jaké ponaučení si z krize vzít?

Poučení zní: před krizí je po krizi! Intervaly mezi velkými krizemi – ať už politickými, ekonomickými, zdravotními nebo ekologickými – se v posledních desetiletích zkrátily. Tomu se musíme přizpůsobit, větší dynamice a flexibilitě. Staré dobré časy krásného a stabilního světa skončily. 

To platí i pro automobilový průmysl, který zažívá radikální změny. Jak by se to mělo posuzovat?

Prožíváme bezprecedentní transformační proces, ale musíme se držet pravdy. Pravdou je, že manažeři automobilek najednou neobjevili své zelené svědomí. Najednou jste neřekli „Chceme zachránit svět e-mobilitou“. Změna směrem k e-mobilitě je spíše politicky motivovaná. Manažeři pochopili, že neexistuje jiný způsob, jak dostat požadovanou spotřebu vozového parku pod kontrolu a že sankce EU za nedodržení by byly příliš drahé. 

Je elektromobil poslední možností?

Elektromobilita už neexistuje. A tento přístup je v zásadě správný. Ale i zde se musíte držet pravdy a dívat se na věc holisticky. Musíte počítat se škodami, ke kterým dochází při výrobě baterie a které se pohybují od surovin až po dětskou práci. Likvidace nebo recyklace baterií dosud není vyřešena. A pak samozřejmě vyvstává otázka, odkud se ta elektřina bere. Například v Německu se podíl zelené elektřiny pohybuje jen kolem 45 procent. Algoritmus spotřeby je také zcela nerealistický; podíl elektřiny u hybridních vozidel je oceňován nepřiměřeně. A pak je tu problém nevyhovující dobíjecí infrastruktury. Za současného stavu tedy e-mobilita rozhodně neznamená konec všeho. 

Co tato transformace znamená pro automobilový průmysl?

Až do odvolání nebude vítěz! V příštích 30 letech budou v Evropě vedle sebe existovat různé systémy. Z dnešního pohledu zůstávají benzín a nafta na 40 až 50 procentech podílu na trhu, protože jsou regiony, kde nic jiného není. Nebudou chybět ani syntetická paliva. Kromě čistě elektrických vozidel pak máme provizorní řešení prostřednictvím hybridů – i když použití dvou systémů současně rozhodně neznamená konec všech. V současnosti však hybridní řešení představují přibližně 95 procent všech elektrických vozidel v Evropě. Koneckonců, vodík je problém, zejména v oblasti nákladních automobilů a autobusů. Různé technologie budou existovat i nadále, i když se bude zvyšovat podíl čistě elektrických vozidel. 

Jaký podíl na trhu budou mít elektromobily v roce 2050?

Z dnešního pohledu kolem 50 procent. 

Je potřeba také nový typ manažera?

Absolutně. Pokud jde o transformaci, nemůžete myslet jen na elektromobily, musíte vzít v úvahu celý proces mobility. Mnoho mladých lidí předpokládá, že za pár let už auto vlastnit nebudou. Myslí si, že my starší jsme hloupí: koupíme si drahé auto, které z 95 procent stojí v garáži a platíme jen za něj. Je těžké proti tomu namítat! Modelů sdílení aut tedy bude pravděpodobně přibývat. Ale jako manažer potřebujete také nový styl vedení, daleko od staré školy „Šéf má vždy pravdu“. Je potřeba nová firemní kultura; musíte zaměstnance motivovat a inspirovat a také brát v úvahu jejich rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem. Lidé se tomu dříve jen smáli. Zkrátka jsou potřeba nové metody řízení. To se snažíme sdělit v MBA Automotive Industry. 

Na co se musí připravit automobilky, které jsou většinou vedené jako malé a střední podniky?

Hrozí v dílně pokles tržeb? A kde vidíte příležitosti? Každá změna také přináší příležitosti, ale s procesem transformace musíte jít ruku v ruce. To platí i pro dodavatele. Vezměte si Schaefflera. Transformovali se z dodavatele hardwaru na technologickou skupinu. Budou vítězové a poražení. To platí i pro autobazary a dílny. Z auta se stává pohyblivý smartphone na čtyřech kolech – know-how se posouvá od klasické mechaniky k softwaru. Naproti tomu v obchodu s auty se musí opustit starý způsob myšlení, že zákazník se prostě musí podepsat vpravo dole a je to. Vyděláváte na poprodejních službách, ale ne na samotném prodeji. Dokážu si dokonce představit, že za deset let dostanete auto jako dárek. K tomu musíte podepsat smlouvu o dodávce elektřiny. U chytrých telefonů by vás v minulosti nenapadlo, že je dostanete zdarma.