Úsilí je stále větší a větší

Úsilí je stále větší a větší

Automobilový průmysl: Gratulujeme k vaší nové pozici ve federálním cechu. Jaká jsou největší staveniště ve vašem okolí?

Manfred Kubík:Kromě tématu, které v současnosti vše zastiňuje, slavného C-wordu, je jistě obrovským problémem nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Teď si jako známý cynik můžete říct, že se to vyřeší samo, protože se stejně pár lidí zavře. Jako nedávno Toyota Frey. Někteří dobří lidé se najednou stali svobodnými, i když někteří z nich byli svázáni se značkou.

Očekáváte tedy další zavírání firem nebo dokonce bankroty?

Jde o vaření kávy, ale je třeba se toho bát. Jde také o předčasný důchod. Že jeden nebo druhý řekne: „To už si nebudu dělat“ a místo za dva roky se zavře teď. Některé ale budou také nuceny zavřít. V sektoru oprav to nebude tak zlé, myslím, že to ovlivní spíše menší prodejce. Dosud si sotva něco vydělali, protože marže z prodeje nových aut jsou extrémně nízké. A teď je tu Covid a zmenšující se trh s novými auty. Obchod s auty má tedy dvojí problém. 

In weiterer Folge trifft das dann aber theoretisch auch die Werkstätten, oder?

Takže teorie: Když se dnes prodá méně aut, za tři roky jich bude v dílnách méně – já to tak nevidím. Nemáme trh s poptávkou, máme trh s náhradními díly. Pokud si nekoupíte nové auto, budete jen jezdit ojetým autem. Nebo jeho staré auto, pak se vrátí do dílny. Samozřejmě dojde k určitému zlomu. If there is a household in which one person is on short-time work and the other no longer has a job at all, then the car may be the first to go. Auto už není tak posvátná kráva jako kdysi před 20 lety v Rakousku. 

Zpět k nedostatku dovedností...

Ano, odchovů určitě chybí. Zde si musíte vyzvednout rodiče a prarodiče. Musí své děti ovlivňovat tím směrem, že se chtějí vyučit řemeslu. Status řemeslníka se musí pozvednout. Přepracovali jsme magisterskou zkoušku - v současné době se hodnotí - a musím říci, že v dnešní době je opravdu velmi komplexní, s různými moduly a zvyšujícími se požadavky. Lidé jsou vyzýváni, aby drželi titul mistra, protože to posiluje postavení řemesla. Možná je současná krize i určitou výhodou pro řemesla, protože mnoho lidí si uvědomuje, že řemeslníky přece jen potřebují. A může být i otevřená. 

Asistenční systémy řízení mají trvalý negativní dopad na podnikání. jak to řešíte?

Tak tím si nejsem tak jistý. Mohu mluvit pouze za metropolitní oblast. Bylo to takto: Když přišly na trh systémy Parktronic, bál jsem se, že to pro nás bude špatné, protože už nebudeme potřebovat mnoho nárazníků. Poté se však ukázalo, že zvýšená bezpečnost se zřejmě přetavila v ochotu riskovat. Různé moderní systémy s varováním před opuštěním jízdního pruhu ale samozřejmě pomohou předejít nehodám. Ve městě však téměř žádné takové nemáme. Nejde ani tak o to, že bych se bál, že podnikání upadne, jako spíš o to, že si uvědomuji, že je to výzva. Že my jako řemeslníci musíme tyto systémy opravit a vrátit k životu poté, co jsme je předtím rozšířili. Jako nezávislá dílna také musíte ovládat všechny systémy – to bude obrovská výzva, ale také to dělá podnikání zajímavým. 

Nebudou v budoucnu existovat klasické šroubováky, protože digitalizace vyžaduje jiné dovednosti?

Věřím jak a. Stále potřebujeme člověka, jehož práce, kulantně řečeno, končí odstraněním nárazníku. Ale samozřejmě potřebujeme také elektronické a technické porozumění. Protože ve chvíli, kdy sundáme vnější zpětné zrcátko a poté zapneme zapalování, auto již nastavilo poruchu. Poté musíte autu ukázat, že při zamknutí automaticky zavře zrcátka. Obrovským tématem jsou čelní skla a dodnes nechápu, proč se z toho stala volná živnost. To je šílené! V čelním skle je mnoho senzorů pro autonomní jízdu. Pokud je používán nesprávně, může být nebezpečný. Potřebujeme o tom hluboké znalosti, jinak může dojít k nehodám. To je obrovský problém, který máme jako výrobci karoserií. Musíme také workshopům sdělit, jak je to důležité. 

Jsou zde ještě deficity?

Vždy je potřeba kalibrovat, ale obávám se, že v praxi tomu tak vždy není. Podle hesla: Pokud se na palubní desce nic nezobrazuje, tak je to v pořádku. Ani to však není tak jednoduché. U některých značek, jako je Volvo, musíte jet dvě hodiny, než je kalibrace dokončena. Kdo to dělá a jak to účtujete? Úsilí je stále větší a větší. 

Mělo by smysl věci přehodnotit – pryč od toho, aby všichni dělali všechno, a směrem k větší spolupráci mezi různými specialisty? Nebo dokonce, že toto vybavení kupuje a pronajímá cech?

O takovém systému pronájmu kalibračního zařízení jsem uvažoval již dlouho. Někdo se v tom ale musí vyznat a potřebujete rovné plochy, v předsíni nesmí být žádné železné trámy a podobně. Obávám se tedy, že kvůli složitosti systémů selže. Teoreticky by stačilo, kdybychom měli dílnu, kde bychom tyto přístroje měli a také někoho, kdo věděl, co dělá. A pak tam můžete jít kalibrovat. Jediný problém je: To by mohlo být možné ve Vídni, ale jak to děláte například v Dolním Rakousku? Pokud má někdo jet z Gmündu nebo Brucku do St. Pöltenu, trvá to hodinu nebo hodinu a půl. Ale také zásadně věřím, že v budoucnu nebude každý umět všechno a ani nebude muset všechno umět. Jen musíte vědět, na koho se obrátit. Často je lepší využít kolegu. Ale i tam se Vídeňané snadno domluví; v nejvzdálenějším údolí v Tyrolsku vypadá svět jinak.